Denní osvětlení představuje jeden z nejdůležitějších faktorů zdravého pracovního prostředí. Současně ale jeho efektivní využívání umožňuje dosáhnout v řadě případů i významné úspory energie, protože často zajišťuje v administrativních a průmyslových objektech dostatečné osvětlení pro vykonávanou činnost po značnou část pracovní doby. V našich zeměpisných podmínkách se pohybuje difúzní oblohová složka denního osvětlení (přímé sluneční světlo na pracovišti zpravidla není žádoucí a ve výpočtech se nezohledňuje) po většinu dne v rozsahu cca 5.000 – 20.000 lx v zimním období a cca 10.000 – 40.000 lx po zbytek roku. Při požadavku ČSN 73 0580 na minimální činitel denního osvětlení 1,5 (vyjádřeno v procentech horizontální difúzní složky denního osvětlení venku na nezastíněné ploše) na pracovištích s trvalým pobytem osob tyto hodnoty odpovídají intenzitě přirozeného osvětlení 75lx – 600lx na nejhůře osvětlených pracovních místech ještě odpovídajících hygienickým předpisům. V prostorách blízko oknům nebo pod světlíky jsou tyto hodnoty až 5-ti násobně vyšší. Tyto hodnoty představují dostatečný prostor pro efektivní a ekonomicky zdůvodnitelnou regulaci umělého osvětlení.

Základní principy měření vstupních hodnot pro řízení:
Hlavním problémem efektivního řízení osvětlení je měření skutečně relevantní vstupní veličiny na základě které bude řízení prováděno. Integrace denního světla do automatizovaného řízení osvětlení je možno provést se zpětnou vazbou nebo bez ní. Obě řešení mají svoje výhody i nevýhody.

Řízení se zpětnou vazbou:
Řídící systém se zpětnou vazbou měří skutečnou hodnotu jasu v místnosti a měřená hodnota tedy představuje součtovou hodnotu denního a umělého osvětlení. Naměřená hodnota jasu v podstatě odpovídá požadované nominální osvětlenosti. Výhodou je automatická eliminace vlivu udržovacího činitele na celkovou osvětlenost v kterémkoliv bodě udržovacího cyklu (platí pouze pokud se nemění činitel odrazu referenční plochy).
Nevýhody jsou v zásadě dvě:
- Měření v místnosti většinou zahrnuje pouze odrazy z relativně malé plochy, jako je například stůl. Oblečení lidí v místnosti (světlé nebo tmavé), povrch stolu (tmavý nebo s rozloženými bílými papíry), to všechno má zásadní vliv na naměřenou hodnotu jasu a ovlivňuje tedy i kolísání doplňující umělé složky osvětlení.
- Obvykle je cílem osvětlit místnost rovnoměrně v celé její hloubce. Protože intenzita denního světla je nejvyšší blízko k oknu a klesá směrem k zadní stěně místnosti, je nezbytné automatizovat řízení osvětlení v případě bočního osvětlení (okna) ve skupinách. Řízení se zpětnou vazbou v tomto případě vyžaduje tedy několik kontrolních bodů. Každé svítidlo má ale vždy vliv na celou místnost, různé řízené skupiny se tedy ovlivňují navzájem. Osvětlovací systém trpí vnitřními oscilacemi a stabilní zrakové podmínky je možné zajistit pouze v případě plynulé regulace s dostatečným časovým zpožděním. Skokové řízení spínáním jednotlivých skupin je těžko uskutečnitelné.

Příklady technického řešení měřícího a řídícího systému:

a) Použití individuálních světelných senzorů pro každé svítidlo (případně skupinu svítidel) vybavené stmívatelným předřadníkem. Senzor je uchycen na zářivkové trubici ve svítidle a orientován svisle dolů. Nastavení se provádí zpravidla štěrbinovou clonou. Kromě nedostatků zmíněných výše je obtížné systém v případě většího počtu svítidel vůbec nastavit. Senzory jsou použitelné pouze pro otevřená svítidla.

b) Světelné (nebo multifunkční) senzory společné pro skupinu svítidel montované na strop nebo do podhledu. V případě dostatečného měřícího úhlu systémy mohou velmi dobře fungovat v místnostech s malou hloubkou, kde stačí jeden měřící bod.

Regulace bez zpětné vazby:
Základním rozdílem je, že systém měří pouze hodnotu denního osvětlení, ať už pomocí senzoru umístěného přímo ve venkovním prostředí, nebo uvnitř místnosti a směrovaného do okna nebo světlíku, tak aby umělé osvětlení nemělo vliv na naměřenou hodnotu. Tím jsou eliminovány nevýhody řízení se zpětnou vazbou. Nicméně, řízení bez zpětné vazby má také svá slabá místa, která je nutno při volbě systému řízení zohlednit:

- Samotná místnost a zvláště odrazy od ohraničujících ploch (stěny, podlaha, strop, nábytek…), mají podstatný vliv na hodnotu osvětlení. Zařízení které měří pouze jas v exteriéru, nebere tento důležitý vliv vůbec v úvahu.
- Množství denního světla vstupující do místnosti závisí i na orientaci místnosti a okolním prostředí. Množství denního světla není odlišné pouze na každé straně budovy, ale zpravidla i v každém podlaží. To je třeba zohlednit při volbě typu a umístění snímačů.

Příklady technického řešení:

a) běžný soumrakový spínač (světelný senzor) umístěný v exteriéru: Světelný senzor měří skutečnou hodnotu venkovního osvětlení. Nerozlišuje přitom difůzní oblohovou složku a přímé sluneční světlo (které je v interiéru většinou nežádoucí). Při proměnlivém počasí měřená veličina silně kolísá aniž by se tyto změny ekvivalentně promítaly v měřené místnosti (mimo plochy, které jsou přímo osluněny). Měření je pro efektivní řízení osvětlení v interiéru obtížně použitelné.

b) Směrový světelný senzor umístěný v místnosti: Prakticky se využívají systémy řízení osvětlení se směrovým senzorem umístěným na stropě místnosti a orientovaným k oknu. Systém při správném umístění senzoru v podstatě měří pouze odražené světlo od ploch v exteriéru, které vstupuje do místnosti. Tím je zachována určitá dynamika změn poměru difůzního a přímého slunečního světla, která lépe odpovídá změnám v místnosti po vícenásobných odrazech. Hlavním problémem takového systému měření jsou sezónní změny činitele odrazu ploch v exteriéru, ketré mohou být značné (trávník – sníh). Vzhledem k tomu, že velká většina denního světla do místnosti přichází přímo, může měření pouze odražené složky znamenat v těchto (poměrně řídkých) případech velkou chybu.

c) Měření metodou srovnávací místnosti: Se zajímavou myšlenkou přišla německá firma Krieger Lichtsteuerungen. Systémy Krieger RLS, RLM a RLSLIN III používají pro měření aktuální hodnoty denního světla metodu tzv. srovnávací místnosti. Ta zajišťuje při použití řízení bez zpětné vazby i zahrnutí vlivu odrazů denního světla v osvětlení v řízené místnosti. Senzor s nastavitelnými činiteli odrazu vnitřních povrchů montovaný ve venkovním prostoru představuje zmenšenou “řízenou” místnost. Měřící sonda uvnitř senzoru je umístěna horizontálně pod „oknem“ senzoru. To odpovídá směru převažujícího pohledu pozorovatele uvnitř místnosti, který vnímá jasy rovněž horizontálně. Tato koncepce nejlépe odpovídá skutečným změnám světelných poměrů v konkrétní místnosti. Na výsledné měřené veličině se přitom odpovídajícím způsobem podílí jak oblohová složka tak i odrazy z exteriéru, takže změny činitelů odrazů ploch v exteriéru nemají na přesnost měření vliv. Identický systém měření je možno použít pro plynulou i skokovou regulaci umělého osvětlení. Na výstupu je podle toho možno získat binární signál nebo některý ze standardních analogových výstupů (1-10V, 0-10V, 4-20mA, 0-20mA) pro přímé řízení stmívatelných předřadníků nebo další zpracování (MaR).

d) Inteligentní externí senzor pro busové systémy řízení: Sofistikovaný systém měření přirozeného osvětlení nabízí např. firma Zumtobel Staff jako součást řídícího systému Luxmate Professional. Externí měřící sonda montovaná na nejvyšší místo řízeného objektu měří pomocí 8 senzorů jas oblohy nezávisle ve 4 kvadrantech a 2 elevačních úhlech. Na základě těchto údajů je schopna stanovit polohu slunce na obloze a využít ji pro optimalizaci řízení umělého osvětlení i clonící techniky (žaluzie). Při spouštění systému řízení jsou jednotlivým řízeným místnostem přiřazeny softwarově parametry odpovídající limitním stavům umělého osvětlení. Na základě údajů z jednoho měřícího bodu je možno takto parametrizovat a řídit osvětlení rozsáhlého objektu s různou orientací místností a to jak skokově (s využitím systémových adresovatelných relé), tak plynule (digitální předřadníky standardu DALI nebo DSI).

Plynulé nebo skokové řízení osvětlení:

Ph = L (cd/m²)

Tento vzorec vyjadřuje závislost mezi subjektivním pocitem “h” vyvolaným jasem tak jak ho vnímá lidské oko a skutečnou hodnotou jasu “L” (cd/m²). P je kořen mocniny s hodnotou 4,5.
Vizuální pocit jasu “h” (viz. tabulka vpravo) se zdvojnásobí, když “h” se zvýší o dvě a je poloviční když “h” se o dvě sníží. To znamená že 870 cd/m² (h = 9) vyvolá pocit dvojnásobného jasu než 193 cd/m² (h = 7) a nebo že (h = 8 1/4) = 495 cd/m² se zdá mít poloviční jas než (h = 10 1/4) = 2.227 cd/m².

Důsledek této biologické rovnice je zřídka zmiňován: Neexistuje lineární závislost mezi pocitem vnímání “h” jasu lidským okem a skutečnou exaktně změřenou hodnotou jasu “L” (cd/m²). (To rovněž platí pro intenzitu osvětlení v luxech). V praxi proto většinou postačuje spínání svítidel po skupinách pro vytvoření dostatečného vizuálního komfortu, aniž by člověk v místnosti byl občasnými skokovými změnami jasů (intenzit) v zorném poli rušen. Přitom je samozřejmě nezbytné zajistit přiměřené časové zpoždění a hysterezi regulátoru, aby nedocházelo k nežádoucímu opakovanému spínání v různých hraničních stavech. Výhodou je nízká cena takového řešení, protože svítidla nemusí být vybavena stmívatelnými předřadníky.

Naproti tomu výhodou plynulého řízení osvětlení je vyšší míra úspor energie a téměř nepostřehnutelný průběh změn osvětlení.

Ing. Petr Novotný

Vlastně ani nevím proč se mi vybavila úvodní slova nejklasičtější klasiky české literatury. Nadpis by totiž měl znít “ Tak nám zakázali žárovku!“. Možná je to kvůli tomu „nám“, které evokuje, že jsme ho (ji) měli tak trochu rádi a nebo jsme si aspoň zvykli. A taky trochu kvůli tomu explicitně nevyjádřenému „oni“, tedy že my s tím nemáme nic společného. Pravda, zatím je „mrtvá“ jen ta stowatová a všechny matné. Jenže ty ostatní budou rychle následovat. A proč najednou patří na smetiště dějin, když více než 100 let dobře sloužily? Protože jsou neúsporné a neekologické!
Je to skutečně tak? Světelná účinnost klasické žárovky 100W E27 při nominálním napětí je cca 13,5lm/W. U kvalitních „úsporek“ s obdobným tokem umožňujících přímou náhradu žárovky je to cca 55- 62lm/W. Zdánlivě tedy není co řešit. Jenže v české kotlině se v průměru 7 měsíců v roce topí, a žárovka oč je méně účinným světelným zdrojem, o to účinnějším je infračerveným zářičem (cca 95%). Navíc v době kdy se topí se i mnohem více svítí. Zdaleka tedy není možno konstatovat, že energie, která není vyzářena ve viditelné části spektra, přijde vniveč. Platí to samozřejmě jen pro žárovky umístěné v temperovaných místnostech.
Nejsem si jistý jestli existuje hodnověrná statistika mapující množství energie spotřebované žárovkami. Já jsem si „zametl před vlastním prahem“ a spočítal kolik žárovek máme v rodinném domku a kde jsou. Napočítal jsem 19ks vesměs 60W (tedy zatím legálních): dvě na WC, jedna na chodbě, jedna v předsíni u zadního vchodu, jedna v lampičce, jedna ve špíži. Zbytek na půdě a ve sklepě. Velkou část z nich jsem za 17let bydlení nevyměnil, takže jejich podíl na spotřebě je určitě marginální.
Složitější otázka je čím je nahradit. Zářivky umožňující přímou náhradu (snad s výjimkou těch nejlepších a nejdražších) příliš nemilují časté spínání. Navíc ze studeného stavu jim trvá 1-2 minuty než dosáhnou plného výkonu, a to už jsem většinou ze sklepa pryč (bezprostředně po zapnutí svítí cca 1/3 světelného toku). Zářivky (včetně tzv. úsporných) představují nebezpečný odpad (rtuť, elektronika) na rozdíl od neškodných a snadno recyklovatelných žárovek. Kolik domácností (byť jinak třídících), bude nosit vyhořelé úsporky do patřičných sběrových míst, pokud na ně nebude v dosahu příslušný kontejner je otázka, a kolik rtuti se uvolní do prostředí ze zdrojů končících ve směsném odpadu rovněž. Řekl bych tedy, pro daný účel, náhrada nepříliš vhodná. LED náhrada adekvátního výkonu je zatím prakticky nedostupná a i když se to záhy změní, cena bude ve srovnání se žárovkami ještě léta astronomická. A více smysluplných řešení vlastně není, takže z Bruselu zakáza-li (předpokládám že se jednalo o pány) žárovku, aniž by v řadě případů byla k dispozici přiměřená náhrada.
Jestli se jedná o hloupost, lobbing, ústupek agresivnímu environmentalismu, nebo všechno dohromady na tom až tak nezáleží. V každém případě je toto administrativní nařízení přinejmenším nedemokratické (nikdo se nás neptal), antiliberální a především zbytečné. Nicméně v řadě dalších neuvážených, hloupých, nedemokratických, antiliberálních, zatraceně drahých (a nevím jakých ještě) opatření, směřujících nesmyslně proti emisím životně důležitého nejmenovaného plynu jehož chemická značka se stala světovým zaklínadlem, je zákaz staré dobré žárovky nepochybně drobností. Ve srovnání s povinným procentem biopaliv v ropných produktech vedoucím ke globálnímu nárůstu cen potravin a masívnímu kácení pralesů, nebo naší českou lahůdkou v podobě podpory fotovoltaické výroby energie určitě. Jen by mě zajímalo proti čemu budeme bojovat, až si časem sdělovací prostředky konečně všimnou, že představitelé mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC) lžou, jako když Rudé právo tiskne.
V každém případě bych doporučoval, nějakou tu žárovičku si schovat. Můžeme se u ní hřát až zakážou oheň v krbu (neefektivní a neekologický), a případně i v tajné odbojové buňce zvyšovat emise CO2 nezbytného pro růst zelených rostlin a na dálku tak přispívat ke zvýšení výnosů na políčcích hladovějících v Africe.

Dostatečný přístup k dennímu osvětlení patří k základním fyziologickým potřebám člověka (je například nejdůležitějším synchronizátorem biorytmů) a je odpovídajícím způsobem zakotven i v legislativě. Posouzení denního osvětlení by mělo být standardní součástí dokumentace pro stavební povolení všech relevantních objektů. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na zvláštnostmi posouzení denního osvětlení ve specifických případech výstavby nových objektů na dočasně nezastavěných parcelách nacházejících se ve stávající zástavbě, tedy v prolukách.

Posouzení vnějších vztahů

Příklad výpočetního modelu zastavěného území

Zásadním rozdílem mezi výstavbou v proluce a „na zelené louce“ z hlediska denního osvětlení je problém zpětného vlivu nově navrhovaného objektu na stávající okolní zástavbu. Výstavba může (ale nemusí) zvětšit úhel zastínění okolních objektů. Posouzení dopadu výstavby na denní osvětlení sousedních objektů by mělo být posouzeno již ve stupni dokumentace pro územní rozhodnutí, kdy se rozhoduje o vhodnosti navrhovaného objektu (celková výška, půdorysné rozměry atd.) pro dané území. Dostatečně přesný výpočet může vyžadovat v některých případech komplikovaný výpočtový model s řadou vzájemně se ovlivňujících objektů (obr.1) a tedy často i náklady na jejich zaměření. Konkrétně výstavbu v prolukách řeší [1], resp. [2] ve článku 4.7.4. Důležitým aspektem usnadňujícím zástavbu je v tomto článku zakotvený postulát, že za vyhovující se považuje stav stínění, který by byl při souvislé zástavbě definované územním rozhodnutím nebo regulačním plánem (ve [2] změna proti původnímu znění z roku 1999). Nesrovnává se tedy se stávajícím stavem, kdy zpravidla každá výstavba znamená určité zhoršení. Určitý problém může vzniknout v definování „stavu při souvislé zástavbě“ např. v případě rozsáhlejších demolic kdy nový objekt
nenavazuje na nějakou stávající budovu definující výšku této souvislé zástavby a absenci výškové regulace.

Příklad zaměřeni stínícího objektu

Na tento případ pamatuje norma nově zavedením nejnižších hodnot činitele denní osvětlenosti Dw roviny zasklení okna a ekvivalentních úhlů stínění. Na obrázcích 3 – 6 je dokumentován případ kdy proluka vznikla průrazem nové
ulice ve stávající řadové zástavbě a k jejímu zastavění dochází po několika desítkách let.
Samostatný problém představovala dosud nutnost zajistit dokumentaci stávajících okolních objektů ovlivněných výstavbou pro jejich regulérní posouzení a také nedostatečně dimenzované osvětlovací otvory v těchto objektech (které mohly vést k omezení možností další výstavby). Změnu v možnosti posuzování sporných případů přineslo opět nové kritérium přístupu denního světla k průčelí objektu vyjádřeného činitelem denního osvětlení D_w.

Současný stav proluky

Stejná oblast před vznikem proluky

Zákres nového objektu umístěného v proluce do situační mapy

Výpočet osvětlení vlastního objektu

Nejpozději ve stupni dokumentace pro stavební povolení je nutné provést posouzení denního osvětlení vlastního nově projektovaného objektu. Výpočet přitom musí samozřejmě zahrnovat vliv okolních stávajících staveb představujících překážku pro denní osvětlení ale rovněž i vliv možných budoucích změn v daném území (výstavba podle územního rozhodnutí, regulačního plánu nebo územního plánu, [2] čl. 4.7.3).

Stejná oblast – cílový stav podle územního plánu

Tím by měla být zajištěna dostatečná rezerva v hodnotách denního osvětlení umožňující další rozvoj území bez negativního dopadu na zdraví uživatelů navrhovaného objektu a rovněž zamezeno případným budoucím sporům. V případě, že žádné regulace pro dané území nejsou známy, doporučuje se opět v souladu s [2] provést výpočet pro ekvivalentní úhel zastínění uvedený v příloze [2], (odstupňovaný podle typu objektu a jeho umístění).

Tabulka limitních hodnot Dw a odpovídajících úhlů zastínění podle ČSN 73 0580-1 (2007)

Technické prostředky a relevantní vstupní údaje pro výpočet

Pro výpočet denního osvětlení je možno použít různé výpočetní programy, používající různé metody výpočtu. Je potřeba brát v úvahu okrajové podmínky při používání např. empirických metod výpočtu, protože v opačném případě může výsledek zahrnovat značnou chybu (zvláště v případě místností s malým podílem přímé oblohové složky denního osvětlení). Ze stejných důvodů je nezbytné používat ve výpočtu zahrnujícím řadu odhadovaných vstupních parametrů adekvátní nebo „standardní“ hodnoty, protože tyto činitele mají zásadní vliv na výsledek (činitele odrazu různých ploch, činitele konstrukce osvětlovacích otvorů, činitele prostupu světla, činitel údržby atd.).

Vypočtené hodnoty č.d.o. exportované v podobě izofot do půdorysu

Literatura a odkazy

[1] ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky (1999)
[2] ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky (2007)
[3] Rybár, P., Šesták, F., Juklová, M., Hraška, J., Vaverka, J. Denní osvětlení a oslunění budov, ERA 2002,

Možnost využití systémů řízení osvětlení je zpravidla spojována s úsporou elektrické energie, zvyšováním uživatelského komfortu nebo flexibility osvětlovaného prostoru. Cílem tohoto příspěvku je ukázat na konkrétní realizaci efektového osvětlení obchodního centra Olympia Olomouc a možnost využití „klasických“ busových  systémů užívaných pro řízení standardního vnitřního osvětlení (např. v závislosti na úrovni přirozeného osvětlení) ve zcela jiné roli, která byla doposud spojována spíše se speciálními systémy pro scénické nebo architekturní osvětlení.

Záměr architektů

Dynamické osvětlení obchodního centra se skládá ze tří částí. Nejrozsáhlejší částí je venkovní osvětlení obvodových taškových střech v celkové délce větší než  500m.  Základní představou zde bylo vytvořit vizuální efekt podobný postupnému pohybu „vlny“ po obilném poli při větrném počasí. S ohledem na tuto představu dostal tento systém pracovní název „vítr“. Další částí dynamického osvětlení je prostor obchodní ulice před hypermarketem Hypernova kde linka navzájem přesazených zářivkových svítidel s modrým filtrem osvětluje atypický lamelový rošt. Osvětlení má v tomto případě symbolizovat rozvlněné moře a dostalo pracovní název „voda“.  Celá architektura nákupního centra  představuje stylizovanou holandskou vesnici a odtud zřejmě i pochází záměr doplnit tento vizuální dojem dalšími symbolickými atributy tohoto prostředí, tedy větrem a vodou. Třetím dynamickým prvkem  v osvětlení je nepřímé osvětlení vstupní kruhové „rotundy“.  Tento vysoký a velkoryse pojatý prostor je po obvodu lemován ve výšce přibližně 6m kruhovou  zářivkovou  RGB rampou.  Záměrem v tomto případě byla plynulá změna barevného ladění prostoru.

Volba systému

S ohledem na zásadní rozdíly v požadavcích kladených na systémy „voda“ a „vítr“ ve srovnání s mícháním barev v soustavě RGB v případě „rotundy“ jsme nehledali cestu jak tyto věci zastřešit jedním řídícím systémem a hned na začátku bylo rozhodnuto obě věci oddělit.  Pro použití v rotundě byl vybrán systém Luxmate emotion, který  pracuje na bázi DALI protokolu a poskytuje velmi komfortní prostředí pro vytváření různých barevných „show“   v soustavě RGB.

Naproti tomu celkový počet cca 400 svítidel řízených v systémech voda a vítr neumožňuje přímou aplikaci řízení na bázi DALI a i v případě rozdělení na několik společně řízených DALI subsystémů by velký počet adres podstatně komplikoval vytváření jednotlivých dynamických scén, případně jejich změny.  S ohledem na tyto aspekty bylo rozhodnuto vytvořit v rámci požadovaného cílového efektu systém pokud možno jednoduchý z pohledu oživování  i následného servisu v průběhu provozu. Systém přitom musel nabízet možnost vytvářet dostatečný počet statických světelných scén jejichž spojováním vzniká výsledný dynamický efekt. Z těchto důvodů byla aplikace „ušita na míru“  systému Luxmate professional.

S ohledem na zásadní rozdíly v požadavcích kladených na systémy „voda“ a „vítr“ ve srovnání s mícháním barev v soustavě RGB v případě „rotundy“ jsme nehledali cestu jak tyto věci zastřešit jedním řídícím systémem a hned na začátku bylo rozhodnuto obě věci oddělit.  Pro použití v rotundě byl vybrán systém Luxmate emotion, který  pracuje na bázi DALI protokolu a poskytuje velmi komfortní prostředí pro vytváření různých barevných „show“   v soustavě RGB.

Naproti tomu celkový počet cca 400 svítidel řízených v systémech voda a vítr neumožňuje přímou aplikaci řízení na bázi DALI a i v případě rozdělení na několik společně řízených DALI subsystémů by velký počet adres podstatně komplikoval vytváření jednotlivých dynamických scén, případně jejich změny.  S ohledem na tyto aspekty bylo rozhodnuto vytvořit v rámci požadovaného cílového efektu systém pokud možno jednoduchý z pohledu oživování  i následného servisu v průběhu provozu. Systém přitom musel nabízet možnost vytvářet dostatečný počet statických světelných scén jejichž spojováním vzniká výsledný dynamický efekt. Z těchto důvodů byla aplikace „ušita na míru“  systému Luxmate professional.

Luxmate emotion

Luxmate emotion je samostatný řídící systém  integrující 2 DALI sběrnice. Maximální počet adresovatelných svítidel je 128ks.  Hlavní nadstavbou proti tradičním DALI systémům je programovatelný řídící panel s dotykovou obrazovkou Emotion –Touch.  Ten poskytuje přehledné a komfortní prostředí pro adresování, nastavování scén, kontrolu stavu systému včetně adresné identifikace závad a v neposlední řadě i  pro vytváření různých dynamických efektů včetně řízení barevných přechodů v soustavě RGB. Spolu s možností nastavit rychlosti přechodů mezi barvami, zapínacích a vypínacích časů pro jednotlivé efekty a volbu dnů v týdnu ve kterých budou jednotlivé efekty aktivní tak představuje Emotion – Touch velmi silný nástroj pro vytváření efektového osvětlení do rozsahu omezeného kapacitou dvou DALI sběrnic.

Efektové osvětlení rotundy

Po obvodu rotundy je rozmístěno celkem 34 RGB svítidel, přičemž každé z nich je tvořeno třemi necloněnými svítidly 1×49W (zdroje opatřené červeným, modrým a zeleným filtrem) vybavenými DALI kompatibilním stmívatelným předřadníkem. Svítidla jsou rozdělena na dvě poloviny, přičemž každá je řízena jednou větví DALI sběrnice. Po obvodu rotundy jsou předřadníky adresovány do 6 skupin, což umožňuje vytváření postupných rotujících efektů.  Ovládací panel Emotion – Touch je umístěn spolu s napájecími moduly obou sběrnic ve velíně údržby.  Základní dynamická scéna je spouštěna v nastaveném čase automaticky a vypíná ve 24.00. Další nastavené scény je možno spouštět ručně. V případě požadavku zákazníka je ale možno např. automaticky spouštět  každý den v týdnu jinou scénu.

Luxmate professional

Luxmate professional je komplexní adresovatelný sběrnicový systém určený především pro řízení osvětlení a žaluzií v závislosti na denním světle a to v podstatě v jakémkoliv reálném rozsahu. Základním principem systému je rovnocenné postavení všech koncových prvků připojených na sběrnici. Těmto prvkům jsou v průběhu oživování systému zadány  strukturované adresy (číslo místnosti/číslo skupiny/číslo prvku),  kterými je definována struktura celého systému. Ovládání systému je organizováno na bázi volně nastavitelných světelných scén pro každou jednotlivou logickou místnost (max. 20) a jejich volání pomocí ovladačů, přičemž každý koncový prvek si pamatuje své nastavení pro každou volanou scénu. Díky této vlastnosti jakákoliv závada např. na ovládacím panelu nemá vliv na zachování struktury a nastavení systému jako celku.  Scény mohou být statické nebo dynamické (řízení v závislosti na denním světle).  Pomocí speciálního modulu LM-ZSQ je možno vytvářet sekvence s postupným automatickým voláním různých scén, včetně nastavení časového zpoždění a rychlosti přechodu mezi scénami (fading time). Tímto způsobem je možno zřetězením jednotlivých statických scén vytvářet dynamické efekty.  Počet 20 scén pro každou logickou místnost přitom vytváří dostatečný prostor  pro vytvoření i několika různých dynamických sekvencí.

Návrh řízení systému „voda“ a „vítr“

V těchto systémech neumožňujících volné adresování jednotlivých svítidel jako v případě DALI byla nejdůležitějším rozhodnutím volba počtu a velikosti koncových adresovatelných buněk.  Příliš velký počet adres bude komplikovat nastavení a způsobí rychlé vyčerpání možností systému dané počtem 20 světelných scén při vytváření sekvencí. Příliš krátká buňka se společnou adresou (a tedy i nastavením) může způsobit nepřehlednost  výsledného vizuálního dojmu zvláště při očekávaných pohledech z větší vzdálenosti. Příliš dlouhá buňka naopak znemožní dosáhnutí dojmu plynulosti při realizaci postupných efektů.  Po diskusi jsme zvolili jako optimální řešení systém ve kterém bude vytvořeno 5 periodicky se opakujících skupin svítidel, přičemž každá koncová adresovatelná buňka se bude skládat ze tří svítidel. Při použití svítidel 1×58W v souvislé řadě (vítr)  je tím dána délka koncové buňky cca 4600mm s opakováním stejného nastavení při postupné vlně každých 23m. V případě systému voda kde jsou použita navzájem přesazená svítidla 35W vychází opakování stejného nastavení na cca 18m.  To odpovídá i menší průměrné pozorovací vzdálenosti. Prvky určené pro řízení „vody“ i „větru“ jsou adresovány s jiným číslem logické místnosti, což umožňuje nastavení 20scén pro každý z těchto systémů a rovněž tak nezávislé spouštění i vypínání (ruční i časové).

Adresace systému a nastavení sekvencí

V případě systému DALI proběhne základní adresování automaticky při první inicializaci systému. Potom je potřeba takto náhodně adresovaná svítidla přiřadit podle polohy a barvy zdroje do jednotlivých skupin a RGB svítidel. V průběhu tohoto procesu se náhodně hlásí jednotlivá svítidla, která se vždy rozsvítí na 100%.  Po přiřazení jednotlivých zdrojů do logických RGB svítidel je možno naprogramovat jednotlivé barevné efekty a to buď po jednotlivých krocích nebo s využitím standardních nastavení (v případě synchronních efektů).

V případě systému luxmate professional probíhá adresování systému obdobně. Adresovány však nejsou předřadníky ve svítidlech ale elektronické systémové prvky, které potom pomocí digitálního výstupního signálu řídí skupinu několika předřadníků. Tříúrovňová adresa přitom umožňuje dostatečně strukturovat i rozsáhlé systémy. Výhodou v našem případě byla možnost připojení mobilního programovacího ovladače LM-EG do kteréhokoliv uzlu sběrnice vzhledem k velkému plošnému rozsahu systému.  Po adresaci systému jsou pro každou logickou místnost uloženy jednotlivé světelné scény (možnost individuálního nastavení každé koncové adresy), a to už s ohledem na požadovaný dynamický efekt. Posledním krokem je vytvoření samotné dynamické sekvence, tedy zadání pořadí volání jednotlivých scén, dobu setrvání v každé volané scéně a čas přechodu mezi scénami. Nejzajímavější částí je právě ladění časů v každé sekvenci tak aby výsledný efekt působil vizuálně příjemně a byl pokud možno plynulý.

„vítr“ po otevření Olympie

Závěr

Olympia Olomouc byla otevřena pro veřejnost v polovině srpna letošního roku takže na nějaké zásadnější hodnocení provozu systému je ještě brzo. Stávající ohlasy jsou ale příznivé.  Celkově se dá říct, že podobná realizace je sice poměrně nákladná ale může zaujmout návštěvníka a přispět  ke specifickému koloritu stavby a tím se v důsledku podílet na její atraktivitě pro nakupující zákazníky i pro investora.