By petr
Když je jinde sucho aneb na kajaku pro Baťáku
Petr Peetrs Novotný
Baťův kanál byl vybudován v letech 1935 – 38 a hlavním účelem byla levná doprava lignitu z dolů v Ratíškovicích do elektrárny v Otrokovicích. Vodní cesta v některých úsecích využívá vlastní koryto Moravy ale většinou vede uměle vybudovaným kanálem. Ten odbočuje z řeky na ř. km 169,6 pod Napajedly u Spytihněvi a končí přístavem Skalica na Česko – Slovenských hranicích. Voda přepadávající přes stavidlo přístavu odtéká strouhou a ústí do Moravy nedaleko přístaviště v Rohatci. Propojení s řekou v tomto úseku se plánuje a bude vyžadovat vybudování další plavební komory.
Kanál byl budován pro účely plavby i zavlažování a umožňoval plavbu nákladních člunů do výtlaku 150tun. Celkem vodní cesta překonává výškový rozdíl 18,2m s pomocí 13 plavebních komor a představuje v našich podmínkách unikátní technickou památku. Plavební komory jsou v provozu zdarma od června do srpna denně mimo pondělka a v květnu a září o víkendech, vždy od 10.00 do 18.00.
Pro vodáky pohybující se vlastní silou kanál nabízí v některých úsecích zajímavou možnost plavbu zokruhovat, tedy jet dolů po proudu říčním korytem a k autu se vrátit kanálem. Trasa navíc vede převážně vinařským krajem, což při dobrém plánování umožňuje dodat sportovnímu výkonu i výrazný národopisný přesah (např. v době burčáku).
Plavbu je možno zahájit téměř kdekoliv. Každá vesnice má své přístaviště, a to konec konců stejně potřebují pouze motorizovaní vodáci (teď myslím motorovou loď a nikoliv prostředek na přepravu bezmotorových lodí k vodě). Jako nejlepší „ochutnávku“ na víkend navrhuji pro pádlery kolečko v jižní části úseku: z Veselí nad Moravou nebo Vnorov po řece do Rohatce a zpátky k autu po kanálu přes Petrov a Strážnici. Protože řeka teče líně až velmi líně a v kanálu je olej tak nějak z principu, je potřeba zvolit pokud možno svižnou loď, ideálně seakayak. Základní okruh od křížení „Baťáku“ s Moravou pod Vnorovami má necelých 30 kilometrů ale pro rychlíky se dá natáhnout nasednutím ve Veselí nebo zajížďkou do Hodonína.
Na říčním kilometru 136 kříží kanál Moravu a je od ní oddělen na obou stranách plavebními komorami (Vnorovy I a II) a vzápětí následuje nesjízdný jez. Přenášení přes těleso jezu (lépe vlevo) je pro lodě delší než cca 5m nesnadné až nemožné ale dá se usnadnit přetažením (postrčením) lodí přes strouhu, která od jezu odchází do kanálu (samozřejmě plavebního), nebo využít zdymadla Vnorovy II (vlevo) a za ním odbočit z kanálu doprava a právě zmíněnou strouhou dojet k jezu a zde vysednout (opět vlevo). Nepříjemnému nasedání pod jezem ze břehu tvořeného velkým lomovým šutrem se tak jako tak nevyhnete. Pod jezem za nízkého stavu pozor na mělčinu. Za silničním mostem (vpravo je nedaleko železniční stanice Bzenec – Přívoz) se jako mávnutím kouzelného proutku mění krajina a následuje poslední zachovaný přírodní říční úsek na dolním toku – meandry Moravy. Řeka meandruje „moravskou saharou“ mezi vysokými písečnými břehy borovým nebo lužním lesem a v korytě je spousta padlých stromů (které ale s ohledem na šířku řeky nepředstavují překážku). K vidění jsou ledňáčci, volavky, bobří nory a také pláže se zlatým pískem lákající na piknik a koupačku, prostě pohodička.
Prvním náznakem civilizace je až přístaviště Rohatec – kolonie. Pokud se chcete vracet Baťovým kanálem, je potřeba kousek za silničním mostem začít zlehka mžourat na levý břeh. Ústí strouhy (Radějovky), která vede k přístavu Skalica, není nijak extra nápadné. Pokud vás ale netlačí čas, zajeďte si ještě na pivo nebo burčák a utopence asi 500m do příjemného bufítku v přístavišti Rohatec.
Pádlování poněkud zanedbanou strouhou proti postupně sílícímu proudu je asi nejdobrodružnější úsek celé plavby. Po 800 metrech se vám do cesty postaví stavidlo a vpravo přenesete už do laguny přístaviště Skalica (bistro). Nocleh je nejlépe naplánovat do přístaviště Výklopník, což už je jen cca 1,5 kilometru. Výklopník (technická památka) sloužil k přesypávání lignitu z vagónů přímo do nákladních člunů. Na ostrovech v areálu je možno stanovat za více než lidový peníz a rovněž využít místní občerstvovnu. Na ostrově je ohniště i přístřešek se sezením pro případ deště a dřevěná mola jsou přátelská k sendvičovým krasavicím, co víc může kanál(sea)kajakář potřebovat?
Když budete mít štěstí, možná i potkáte místní raritu – ozajstný parník. Když proplouval v houstnoucím šeru kolem ostrova domů do Skalice za tichého šustění parního stroje, připadal jsem si skoro jako bych na záhumenku potkal triceratopse. Po chvíli už jen charakteristický pach spáleného hnědého uhlí dokládal, že to nebyla vidina z přemíry vypitého burčáku.
Ráno to není pořeba se vstáváním přehánět. K plavební komoře Petrov jsou to asi 4 kilometry a otevírá se v 10.00. Ale když vás poprvé na malé vachrlaté loďce schramstnou vrata zdymadla, je to rozhodně zážitek.
Za Petrovem se kanál z otevřené krajiny ponoří do husté zeleně a na březích se čas od času objeví řezbářské dílo. První ukázkou je bobr v nadživotní velikosti. Nejlepší možnost kulturní vložky na trase nabízí Strážnice (památková zóna, zámek, skanzen). Odtud směrem na sever houstne motorový provoz ale při omezení rychlosti na 8 kilometrů za hodinu je to spíš zpestření plavby a všichni účastníci na nás brali vždycky dojemný ohled. Za Strážnicí kanál kříží Veličku ale obě plavební komory jsou za normálního stavu otevřené a průplavné (u křížení občerstvovna). Neustále míjíme stavidla systému zavlažovacích kanálů. Některé by možná stály příležitostně i za vodácký průzkum. Ale to už se nám čas na vodě krátí. Komora Vnorovy II nás spustí na hladinu Moravy čímž jsme dokončili okruh. Podle chuti a místa parkování se můžeme rozhodnout jestli se vydáme proti velmi mírnému proudu Moravy nebo ji jen překřížíme, použijeme zdymadlo Vnorovy I a po Baťáku se vydáme až do Veselí (cca 4,5km).
Nasednout na vodu se dá samozřejmě i leckde jinde (Bzenec – Přívoz, Rohatec, Hodonín, Skalica, Petrov nebo Strážnice) a příslušně upravit itinerář a místo noclehu. Navržený výlet není pro ortodoxní „divočáky“ ale spíš pro romantiky a případně technické nadšence. Nicméně nabízí docela pestré zážitky a umožňuje smočit pádlo i za sucha, takže může být příjemným zpestřením letní nebo časně podzimní vodácké sezóny v domácích podmínkách.
By petr
Osvětlení Dolního náměstí v Olomouci
Ing. Petr Novotný – Light servis
Dolní náměstí v Olomouci bylo po rekonstrukci slavnostně otevřeno 6. září 2013. Od první verze studie k realizaci byla ale dlouhá cesta. První výpočet osvětlení, který jsem v análech našel, nese datum 7.12.2004 a vlastní rekonstrukce začala v roce 2012. Finální podoba řešení se rodila poměrně těžce. Po mediálně propírané a občany kritizované realizaci veřejného osvětlení sousedního Horního náměstí z přelomu milénia se právě osvětlení stalo asi politicky nejsledovanější problematikou, a každý k němu měl co říct. Tomu odpovídal i počet zpracovávaných variant řešení v jednotlivých stupních projektu a postupné obrušování třecích ploch opakované vždy po dalších volbách.
Původní představa autorů o zklidněné a ztemnělé centrální části náměstí a nízkých stožárech VO podél komunikačních koridorů vzala rychle za své a podle zadání radnice vznikl problém jak osvětlit v souladu s normovými požadavky plochu o šířce až 80metrů svítidly umístěnými pouze v jedné linii po obvodu náměstí. Na základě řady výpočtů vznikla koncepce s poměrně vysokými (9m a 11m) stožáry umožňujícími instalaci většího počtu svítidel (2 až 5) v různé výšce. Jednotlivá svítidla přitom v rámci jednotícího designu měla mít výrazně odlišné charakteristiky a plnit různé funkce. Tato koncepce nakonec umožnila do značné míry sjednotit požadavky zadavatele a představy autorů použitím dvou základních režimů. S ohledem na variabilitu řešení je možné dosáhnout jak normových hodnot i v nejvzdálenějším bodě, tak i vypnutím okruhu světlometů směrovaných do centrální části náměstí zajistit subtilnější atmosféru, která nechává vyniknout barokní sochařskou výzdobu soustředěnou do centrální osy náměstí (Neptunova kašna, Mariánský sloup, Jupiterova kašna).
Dalším oříškem byla volba vhodného svítidla do úzké spojovací části náměstí, ústící na hlavní Horní náměstí s radnicí a Sloupem Nejsvětější Trojice (památka UNESCO). Původním záměrem bylo použít v této části tvarově neutrální svítidlo, které by oba prostory propojilo a přitom neupoutávalo výrazným tvarem. Skutečnost je nicméně nakonec trochu jiná a je možné, že případná výměna svítidel na Horním náměstí bude mít v budoucnu vliv i na osvětlení spojovací části.
Výslednou podobu veřejné osvětlení dostalo v rámci vypsaného soutěžního dialogu, ze kterého vyšlo vítězně jedno z řešení předložených firmou Philips Lighting. Veřejné osvětlení je doplněno architekturním osvětlením kašen, Mariánského sloupu, arkýře a portálu renesančního Hauenschieldova paláce a loubí v horní části náměstí.
Po diskuzi zúčastněných stran byla v projektu zvolena kategorizace průjezdné části náměstí CE5 a chodníků a pěších zón S3 podle ČSN EN 13201-2 s vědomím, že celkový pocit je v tomto případě důležitější než striktní bazírování na požadavcích normy mimo hlavní zájmové plochy. Požadovaná intenzita je v obou případech 7,5lx, CE5 se liší pouze vyššími požadavky na rovnoměrnost osvětlení (U0 = 0,4). Minimální udržovaná intenzita osvětlení v částech pro pěší by měla být vyšší než 1,5lx.
Osvětlovací stožáry v centrální části náměstí mají nadzemní výšku 10,8m mezi ulicemi Panskou a Kapucínskou a 9,0m mezi Kapucínskou, Kateřinskou a Lafayettovou (největší výška byla mírně limitována velikostí vany pro žárové zinkování). Přes relativně velkou výšku jsou stožáry s ohledem na vertikální linie na fasádách tvořících vizuální pozadí až překvapivě „neviditelné“ a neruší v denních ani nočních pohledech. Vlastní použitá svítidla patří do dvou designových řad: Urbanscene CGP700 s výbojkami CosmoWhite 45 a 60W zajišťují svými aymetrickými širokými optikami především osvětlení chodníků a průjezdné komunikace, světlomety Decoflood DVP626 s výbojkami CDM-T 70W přisvětlují vzdálené plochy a tři svítidla tohoto typu v provedení s velmi úzkou charakteristikou zajišťují architekturní osvětlení horní části Mariánského sloupu se sochou Panny Marie. Firma Philips Lighting prokázala s ohledem na krátký termín velkou přizpůsobivost a mimo jiné ve spolupráci s dodavatelem stožárů (Valmont) dovyvinula atypický držák umožňující uchycení svítidel na kuželový stožár v různých výškách (a tedy s různým průměrem).
Svítidla na jednotlivých stožárech jsou rozdělena do dvou nebo tří samostatně spínaných obvodů, umožňujících dosáhnout určité variability použitých světelných scén a rovněž úsporu energie v době s nízkým provozem bez podstatného snížení rovnoměrnosti osvětlení na hlavních komunikačních koridorech.
Pro horní spojovací část náměstí byla nakonec vybrána designová LED svítidla Urbanstar BDS100 s příkonem 43W umístěná na kuželovém stožáru výšky 4m. Svítidlo má širokou, výrazně asymetrickou charakteristiku, která ho předurčuje k osvětlení širších prostranství a přitom potlačuje nežádoucí osvětlení na fasádách objektů. Výsledkem je příjemné a rovnoměrné osvětlení při zachování velmi dobrých energetických parametrů. Východní stranu náměstí v této části lemuje přerušovaně středověké loubí osvětlené nepřímo asymetrickými nástěnnými svítidly 2×26W.
Výraznou dominantou centrální části Dolního náměstí je Mariánský sloup od významného olomouckého barokního sochaře Václava Rendera. V rámci rekonstrukce byl sloup restaurován a nově bylo zřízeno i architekturní osvětlení. Spodní část sloupu je osvětlena 8ks zemních svítidel Disano 1600 Floor JM-TS 70W s asymetrickou charakteristikou. Svítidla jsou umístěna v zákrytu s pískovcovými patníky vymezujícími prostor kolem sloupu. Zvýraznění horní části sloupu se sochou Immaculaty potom zajišťují jak bylo zmíněno úzkoúhlé světlomety umístěné na blízkých stožárech VO ve výšce cca 3,5m. Svítidla jsou umístěna nízko aby neoslňovala při pohledu z oken bytů na protější straně náměstí. Vůči sloupu jsou umístěna ve vzájemném úhlu cca 120stupňů a zajišťují dostatečně plastické osvětlení ve všech pohledových osách gradované směrem k vrcholu sloupu. Architekturní osvětlení doplňují další zemní svítidla zvýrazňující sochařskou výzdobu renesančního Haueschieldova paláce (především výrazný arkýř) a ponorná svítidla umístěná v kašnách.
Při návrhu byl kladen důraz na použití světelných zdrojů s vysokým indexem podání barev aby náměstí jako celek působilo přirozeně. Z tohoto důvodu nebylo použito ani divadelního efektu v podobě výrazně odlišných teplot chromatičnosti světelných zdrojů např. mezi veřejným a architekturním osvětlením. Základní teplota chromatičnosti je 3000K. Výbojky CosmoWhite mají náhradní teplotu chromatičnosti cca 2800K a protiváhu jim dělá osvětlení loubí kde byly použity kompaktní zářivky s 2700K. Osvětlení jako celek působí harmonicky, bez dramatických přechodů a příliš výrazných akcentů.
Provedené měření osvětlení prokázalo velmi dobrou shodu výsledných hodnot s vypočtenými ve všech posuzovaných plochách a potvrdilo dodržení požadavků normy ČSN EN 13201-2 pro navrženou kategorizaci. Definitivní hodnocení nakolik se věc podařila za nás udělá čas ale první ohlasy jsou vesměs pozitivní.
autoři: Ing. Robert Binar, Ing. arch. Tomáš Lampar, Ing. arch. Pavel Pospíšil
světelně-technický návrh: Ing. Petr Novotný – Light servis
finální řešení VO a návrh směrování: Ing. Jakub Wittlich – Philips Lighting
